Kdo poslal ke dnu klienty Bohemia Energy?

Při kandidatuře do Poslanecké sněmovny za VOLNÝ blok jste představila plán, a to snížení počtu ministerstev ze 14 na osm. Některé zrušit, jiné sloučit. Nová vládní pětikoalice však plánuje naopak zřídit ministry nové – i když ne celé úřady ministerstva, pouze funkci jednoho člověka – například pro digitalizaci nebo pro Evropskou unii. Jak se vám to poslouchá?

Nové ministerské funkce neznamená jen náklady na další tři, čtyři funkcionáře. Platit budeme také jejich sekretariát, náměstky, řidiče, prakticky celý plnohodnotný štáb. Jediné, na čem se ušetří, snad budou budovy ministerstev. Nicméně, náklady na členy vlády jsou nakonec tím posledním, co bude daňového poplatníka bolet. Mnohem horší je, že každý ministr bude vykonávat činnost prostřednictvím návrhů vyhlášek, regulací, příkazů a zákazů. Prostřednictvím každého ministerstva se budou do správy naší země dostávat další politické neziskové organizace, které dnes patří k velmi aktivním, či spíše aktivistickým autorům legislativy.

Mimochodem už jen navýšením počtu ministrů porušuje budoucí vládní koalice svůj program. Piráti a Starostové v koaličním programu slibovali: Snížíme počet úředníků. Koalice SPOLU zase hlásala: Konec byrokracie v Česku a důležitým cílem je zeštíhlení státní správy. Znamená to méně úředníků a byrokracie. I z toho je vidět, že své předvolební sliby nemysleli vážně, že se do Strakovy vily pouze prolhali. Možná proto už dnes podle průzkumů dvě třetiny Čechů nevěří, že pětikoalice přinese zemi změnu.            

Domníváte se, že vláda ve složení ODS, KDU-ČSL, TOP 09 nebo Starostů s Piráty bude s veřejnými financemi zacházet opatrněji, než vláda předchozí?

Přístup k veřejným financím lze posuzovat na základě předloženého státního rozpočtu. Rozpočet na rok 2022 navržený vládou Andreje Babiše byl hanebný. Rozpočet vlády Petra Fialy je však ještě horší: vůbec totiž neexistuje. Jak je možné, že strany, které se mohly v závětří opozice připravovat na vládnutí osm let v případě ODS, TOP 09, STAN, respektive čtyři roky jako KDU-ČSL a Piráti, nejsou schopny předložit návrh rozpočtu a raději se rozhodli pro rozpočtové provizorium? Co to vypovídá o jejich vedení a ekonomických expertech? Co dělali až doposud třeba v rozpočtovém výboru? Jak z opozičních lavic kontrolovali vládu?

V provizoriu se naše země za celou třicetiletou historii ocitla jen dvakrát – v letech 1999 a 2000 kdy se ovšem vláda Miloše Zemana opírala o pouhých 74 poslanců, zatímco vláda Petra Fialy bude mít, v závislosti na výsledku pirátského referenda, 104 – 108 poslanců. Mimochodem, je zde jeden významný precedent, který by měl znát minimálně nový místopředseda Sněmovny za koalici SPOLU Jan Skopeček coby žák prezidenta Václava Klause. Prezident Husák jmenoval Václava Klause ministrem financí až 10. prosince 1989, na schválení rozpočtu v nepoměrně bouřlivějším čase tak měla vláda pouhých 21 dní. Ministr Klaus proto sice navrhl rozpočtové provizorium na první tři měsíce roku 1990, ovšem zároveň razantně škrtl celou pětinu výdajů. To bylo rozpočtově odpovědné jednání, které dalo trhům jasný signál. Ničeho takového ovšem vznikající vláda schopná není. Koneckonců, jejím ministrem financí také není žádný ekonom.

Nicméně jako spoluautorka alternativního návrhu rozpočtu na rok 2022 mohu říci, že jej má vznikající vláda plně k dispozici ve prospěch naší země – jednoduše z něj uvidí, kde a jak navýšit příjmy a snížit výdaje. Stačí mít odvahu.

Formující se pětikoalice ale zároveň mluví o zvýšení slev na dani každý rok, investicích, zrušení EET, daňových prázdninách pro rodiny se třemi dětmi, zvyšování platů učitelů i důchodů a mnoho dalšího. Jak to podle vás jde dohromady s obrovským státním dluhem ve výši téměř jeden bilion korun?

Vznikající vláda se nikdy netajila tím, že chce a bude naši zemi dále zadlužovat. Co ale zapomněla zmínit je, že s růstem dluhu se bude prodražovat také jeho obsluha, růst tak bude ještě rychleji než nyní. Státní dluh už v příštím roce překročí tři biliony korun. Ostatně obě vládní koalice se na dosavadním zadlužování podílely – v opozici, když v roce 2020 hlasovaly pro deficit ve výši 200 miliard, nebo v případě ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN ve vládách.

Rovněž tvrdí, že digitalizace a zrušení úřednických míst přinese onu úsporu. Souhlasíte?

Digitalizace státní správy skutečně může vést k úsporám, ostatně jeden tabulkový procesor mnohdy nahradí několik úředníků. Záleží však na tom, kdo a jak bude digitalizaci provádět. Je jasné, že se bude jednat o prostor pro velký byznys se státem, tedy maximálně neefektivní a předražený. Navíc dosavadní vystoupení budoucího ministra financí Stanjury o přílišné digitální zdatnosti skutečně nesvědčí. Připomínám jeho vystoupení na zahajovací schůzi Sněmovny: Ten Word je mor. Ctrl+Ins, Shift+Ins a zapomněli jsme, že jsme zřídili jednu komisi v průběhu volebního období, takže je to zkopírováno ze zahajovací schůze nebo z druhé schůze minulého volebního období.

Nevím, zda má naše země skutečně svěřit digitalizaci do rukou ministrům, pro které je Word mor.

Šéf lidovců Marian Jurečka se nechal slyšet, že hodlají být rovněž sociálně citliví. Věříte tomu?

Záleží na tom, co si pan Jurečka představuje pod pojmem sociálně citliví. Pokud rozmařilé výdaje jeho Ministerstva práce a sociálních věcí na úkor našeho státního dluhu, pak mu to věřím beze zbytku. A víte proč? V preambuli programového prohlášení budoucí vlády se dojemně hovoří ‚o zodpovědné solidaritě s těmi, kteří si sami pomoci nemohou‘, ani slovo tam však nenalezneme
o práci. Nevěřím proto tomu, že tato vláda bude vládou těch, kdo chtějí poctivě pracovat, kdo chtějí po státu pouze to, aby si jich nevšímal. Obávám se, že podobně jako předchozí vlády bude vládou pro-byznys, nikoli pro-market, ovšem s jedním rozdílem: vládě Andreje Babiše dominovaly zájmy jednoho konglomerátu, v případě pětikoalice se o naše peníze bude přetahovat místo oligarchů i menších ryb celé hejno.

A opět dvacetiletý kostlivec ve skříni České republiky: důchodová reforma. Měla by mít tři pilíře: první základní, druhý zásluhový a třetí by měl sloužit k vlastnímu spoření. Se současnou inflací a zdražováním… bude z čeho šetřit?

Návrh koalice je jen oprášením Nečasovy důchodové reformy, která skončila velmi neslavným krachem. Podstatné je, že vláda chce pouze reformu, tedy parametrické změny. Země potřebuje transformaci důchodového systému, lidé potřebují slyšet, co je ještě reálné a co už nereálné. Navíc do důchodu nyní odcházejí už ty ročníky, které větší část života pracovali po roce 1989. Na rozdíl od těch, kdo vydělávali před revolucí, věděli, že zajištění na stáří je především jejich zodpovědností. Vláda by proto měla být buď schopná lidem férově říct, že důstojné důchody při dané míře inflace nelze z našich peněz zaručit, anebo bude muset snížit výdaje třeba na zdravotnictví nebo školství, aby pravidelné důchody v odpovídající výši státní rozpočet unesl.

Ani výhled inflace není nijak dobrý, vypadá to na další zdražování. Jak zatáhnout brzdu?

Snížit státní dluh, snížit výdaje státního rozpočtu, ukončit veškeré dotační programy, které do ekonomik lijí ničím nepodložené, jalové peníze. Přestat podporovat upadající nadnárodní podniky na úkor živnostníků, zastavit Antivirus. Deregulovat a liberalizovat. Míra inflace poklesne také tehdy, když začne naše republika opět naplno vyrábět, naplno ekonomicky žít. Je tedy nutné okamžitě ukončit veškeré skryté lockdowny jako je omezení živností ve službách, restaurací, sportovišť, kulturních zařízení a podobně. Až se kadeřnice a kosmetičky nebudou muset kvůli očkování, testování, trasování a podobným nesmyslným opatřením skrývat v šedé zóně ekonomiky a vrátí se zpátky na trh, růst ekonomiky začne množství peněz v ekonomice dohánět a rozbouřená cenová hladina se uklidní.

Také ceny energií letí nahoru neuvěřitelným tempem. Někdo za to viní emisní povolenky a New Green Deal, jiní kroky vlády či nenasytné energetické společnosti. Jak to vidíte vy? A jak se s tím vypořádávají čeští politici? Co s tím?

Řešením je návrat k trhu a rozumná diplomacie. Energetika je dnes prakticky centrálně plánovaným odvětvím. Emisní povolenky nejsou ničím jiným než zvláštní daní uvalenou na celé klíčové sektory hospodářství. Je proto nutné opustit nesmyslný Green Deal a zrušit veškeré přímé i nepřímé uhlíkové daně. Stejně nezbytné je i obnovení obchodních vztahů s Ruskem jako významným regionálním exportérem surovin. Vůli k takovým krokům však u končící ani vznikající vlády nevidím.

Firma Bohemia Energy skončila, téměř milion lidí teď trpí skokovým nárůstem účtů za energie, viděli jsme emotivní projev majitele končící firmy, slýcháme kritiku, že stát nezasáhl a podobně. Jak se podobným událostem do budoucna vyhnout? A měl by do toho stát zasáhnout?

V důsledku nezodpovědné takzvané zelené politiky krachují energetické společnosti v řadě zemí, nicméně stát zřídil před dvaceti lety Energetický regulační úřad, jehož úkolem je ze zákona mimo jiné výkon dohledu nad trhy v energetických odvětvích. V kauze Bohemia Energy ERÚ zcela selhal. Na jeho chod přitom ročně platíme téměř 300 milionů korun. Vidíme zde jasnou paralelu s další rozpočtovou kapitolou – s Úřadem národní rozpočtové rady, který pro změnu selhal při krocení zadlužovacích choutek vlády. Draze si platíme hlídače, kteří se nakonec chovají jako líní, tlustí kocouři tiše mhouřící oči před hejnem krys.

Česká národní banka zvýšila úrokovou sazbu, zdražily tak půjčky i hypotéky. Andrej Babiš to pokládá za nepochopitelné, ČNB tvrdí, že na inflaci musí reagovat. Musí? Jak vysvětlit laikům, kde je jádro pudla tohoto problému?

České národní bance přikazuje zákon, aby pečovala o cenovou stabilitu. To znamená, že má dbát o nízkou míru inflace. Jakou nízkou míru přitom naši centrální bankéři považují roční růst cen průměrně o dvou procentech, což znamená, že pokud v jednom roce utratí domácnost 25 000 korun, v následujícím roce by měla utratit za stejné množství zboží a služeb ve stejné kvalitě 25 500 korun, v dalším 26 010 korun a tak dále. Míra inflace, tedy z našeho pohledu zdražování, přitom závisí v zásadě na dvou věcech – na tom, jak jsme schopni v České republice vyrábět, jak umíme vyvážet, co naopak a za jaké ceny dovážíme, tedy na hrubém domácím produktu, a na množství peněz v ekonomice. Dnešní peníze jsou totiž jen jakési poukázky podložené příslibem budoucí výroby, budoucího bohatství – a to se může, ale také nemusí, splnit. V ekonomice s vysokou mírou inflace či dokonce s hyperinflací se však tyto poukázky mění víceméně na výherní losy, tedy zdaleka ne každý, kdo je má v peněžence nebo na účtu, si za ně skutečně může pořídit to, co si vysnil.

Česká národní banka je garantem, že se z našich bankovek losy nestanou. A rozhodla tento úkol plnit pomocí zdražování a zlevňování peněz, tedy podle nastavování úrokové míry. Předpokládá, že zvýšení úrokové míry sníží – se zpožděním zhruba čtyři měsíce až dva roky. Vzhledem k tomu, že po krizi v roce 2008 a zejména po devizových intervencích srazila Česká národní banka úrokové míry na technickou nulu, nafukoval se prostor pro inflaci celou dekádu. V rámci svého zákonného mandátu ČNB jednat musí, má i řadu jiných nástrojů než jen mechanickou hru s úrokovými sazbami – a s nejistým výsledkem. Ty by byly ovšem u vlád mnohem nepopulárnější.

Někteří hospodští hlásí nižší tržby až o 50 procent kvůli vládním opatřením, kdy mají číšníci kontrolovat bezinfekčnost hostů. Má to smysl, nebo vláda jen přitěžuje podnikatelům i tak dost vyčerpaným po posledních dvou letech?

Vláda především pro velký počet občanů zatížila spotřebu v hospodách daní za testy a tím prodražila třeba obyčejnou kávu v kavárně nebo pivo v hospodě o dvě stě korun. Vláda však zatěžuje živnostníky nejen daňovým břemenem, ale také přenášením svých povinností a úkolů. V tomto případě je však efekt ještě ničivější než obvykle: vráží se klín mezi zákazníky a obsluhu. Host, který je nucen předkládat nesmyslná osvědčení, se nebude zlobit na ministry nebo poslance, ale na servírku nebo číšníka. Nepůjde nadávat premiérovi, ale utrhne se na hostinského. Pokud je vláda přesvědčená o tom, že je její jednání správné, nechť do každé hospody postaví jednoho svého úředníka. Ale ať nepokračuje v pokleslé hře na bonzáctví, kterou Čechům premiér Babiš po celá léta vnucoval.

převzato z Parlamentních listů